Má moje dítě sklon k anorexii?

Ve čtrnácti letech začala být strašně unavená, přestala se bavit se svými kamarádkami. Začala chodit běhat, někdy se domu vracela až po 2 hodinách… Ale co bylo úplně nejhorší? Skoro nejedla a všechno jí začalo být velké..
 Když jsem o dva roky později stála s kyticí nad jejím hrobem a zapalovala jí svíčku, pořád jsem si kladla otázku, proč jsem nic neudělala, proč jsem tomu nemohla zabránit…

Tak, tohle byl příběh, který se opravdu stal. Je strašné, jak dokáže okolí ovlivnit chování člověka natolik, že přestane se vším co měl rád, aby měl víc času na hubnutí a nicnejezení.

Většina lidí, trpících anorexií, se s tímto problémem setká již na druhém stupni ZŠ, kdy většinou děvčata začínají pociťovat změny na svém těle, které se jim většinou nelíbí a nečekají jejich příchod.
S touto změnou jim určitě nepomůže spoustu fotek slavných, ale především hubených modelek, ze kterých si často berou příklad a chtějí být jako ony.

Dalším důvodem příchodu anorexie může být vliv rodiny. Nejapné poznámky babiček a tetiček, jestli náhodou Anička nepřibrala.

Vlivů může být několik, ale důležité je, aby se okolí naučilo rozeznat blížící se nebezpečí včas.

Prvními příznaky může být zhoršení nálady, rozvázání vztahů s přáteli, nebo partnerem, nervozita, únava.. a spoustu dalších. V dalším stádiu nemoci už si můžeme všimnout, že člověk rapidně zhubl, začal nesmyslně cvičit (např. mohl přestat používat MHD a všude chodí pěšky, je agresivní a hledá výmluvy, když mu třeba nabídnete nevinné sezení autem domu, protože mu tím narušíte jeho denní výdej kalorií).

Tím se dostávám k dalšímu problému. Člověku s anorexií se v podstatě stává z mozku kalkulačka. Je ván schopen říct jaká je energetická hodnota mnoha jídel.
Nad každým jídlem uvažují, a počítají si, jestli už to není přes čáru a jestli si vůbec to jedno jablko navíc mohou ten den dovolit.

Když už tyto příznaky poznáme, máme první krůček k záchraně nemocného za sebou, a jsme na dobré cestě mu pomoc dále. Nejdůležitějším krokem ale bude, aby si nemocný sám uvědomil, že něco není v pořádku. Dále by bylo nejlepší kontaktovat psychiatrickou pomoc. Možná si budeme myslet, že to zvládneme sami doma, ale z tohohle se sám nikdy nedostane a lékařská pomoc léčbu mnohem urychlí.